Grossglockner

Dala jsem to, já tam došla 🙂 Grossglockner pokořen, respekt, úcta, strach, adrenalin…. Vyšli jsme kolem 7 a vrátili se v 16.30. Bylo to náročné, ale počasí vyšlo. jen ke konci nás chytla bouřka a kroupy a mlha. Sněhu hodně, lezli jsme po skalách i ledu. Hodně lidi to vzdávalo, ale dolu snazší než nahoru. …takto vypadaly první stručně napsané sms poté, co jsme vylezly a kus slezly z 3798m…   A kdo je horolezec, či osoba, která má zmáknutou teorii horolezectví na jedničku, ať nečte, nebo nečeká nic odborného, neboť slova dále napsaná nebudou teoretická ani to nebudou odborné výrazy, z kterých byste si mohli udělat zápisky…píšu stejně tak, jako jsem se připravovala na Glocknera… přirozeně… Přirozeně znamená, že ve středu se rozhodlo, jaký bude náš cíl. Cíl zněl krásně, učili jsme se o něm už na základní škole a také na hodině německého jazyka…Grossglockner…skvělý, to bude paráda, běželo mi hlavou, ale netušila jsem nic. Ve čtvrtek jsem si sbalila podle mého nutné věci a odjela na chalupu pro další doplňky, o jídle zbytečné se rozepisovat, vše bylo připraveno, domácí chlebík, domácí sladkosti, tofu, tyčky… „Boty pořádný máš? Pojištění Alpenverein? Goráč pořádný. Batoh?“ otázky od zkušenější… JJ, boty nějaké mám (hm, měla jsem je naposledy na táboře v -nácti letech, nevadí), pojištění? Jo, nějaký mám zařízená. Batoh? Jasně, kamarád… v podstatě vše potřebné jsem měla, ale i tak, páteční návštěva Prahy mi dala příležitost podívat se do sportů na nové boty…no, takže ty nejlepší dosahují hodnoty týdenní dovolené u moře letecky bez jídla a ty levnější, má smysl investovat jakoby na půl? A má smysl investovat do bot, když nevím, zda mi hory osloví natolik, že se investice vyplatí? Bylo rozhodnuto, vezmu boty, které jsem více jak deset let neměla na noze, ale alespoň mám ponětí, kde je najdu… boty nalezeny, no, ani nejsou tak zaprášený, několik pavučinek, ale na noze sedí, takže boty mám, batoh mám, oblečení mám, nakrájet zeleninku na cestu, sbalit hodinky, foťák, úsměvy a … jedem… Jely jsme 9 hodin, zaparkovaly v 19.30, pár km od Kalsu a náš sobotní cíl byl jasný: Stüdlhütte 2.802 m, start: Lücknerhaus 1.918 m. Energií a úsměvy zásobené, natěšené, jsme vyšly a po pár metrech jsem byla opilá, ne jeden jägermeister na cestu nebyl příčinou, příčina byla v tom, co člověk vidí, v horách, na cestě, v potoku, ježíš, to je nádhera, no to je pecka, tak nějak se projevovaly první zhmotněné pocity do slov, které...
číst dále