Blog



Dívat se na svět „s“ nebo „bez“?

Přidáno autorem dne Úno 26, 2015 do Radostný život, Z titulní strany | 0 komentářů

Dívat se na svět „s“ nebo „bez“?

Otázka, na kterou těžko odpovědět, kort když otázka není hned přesně pochopitelná natož uchopitelná. Ale jak se díváte na svět vy? Jste optimisté, či pesimisté? Pokud někdo odpovídá, já jsem realista, bez tak se řadí do jedné z kategorií předešlých, a to na základě toho, co zažil, prožil, kdo mu ublížil nebo ho potěšil. A tak jsou dva týmy. Jeden tým věří, hledá samá pozitiva (a sociální jistoty, néé to ne, nebo ano?) a i když se nepodaří, hledá na špatném pouze to pozitivní, co by si vzal. Na lidech taktéž vidí vše dobré, důvěřuje a neočekává podraz ani neupřímnost, natož lež. A druhý tým? Ten kope za manšaft, kterému dáme před vše, co uznává optimista, minus a máme to. Nedůvěra, negativa, na dobrém hledá špatné, lidem nevěří, očekává podraz, neupřímnost a o lžích nepochybuje. Tak co, v jakém jste týmu? A už jste pochopili úvodní otázku? Já patřím do týmu 1, týmu, který kope v růžových brýlích a málokdy je sundává. Avšak občas se stane, že i přes růžové brýle prosvitne paprsek „realistů pesimistů“ a to tehdy, když Vás právě někdo z druhého týmu přehraje (obehraje) a růžový tým prohrává… ale co dál? Nasadit si růžové brýle zpět, i když Vás chvíli bolí oči nebo se přesunout do týmu „glasses in black“? Narovinu, sama mám chvíle, kdy hledám těžko odpověď na otázku, zda raději „s“ nebo „bez“. Kdo to má vlastně v životě lehčí? Je lepší čekat to dobré a občas být zklamáván nebo čekat to horší a občas být překvapen? Včera jsem objevila nové brýle, klasicky růžové, ale navíc chlupaté. Jdu do nich! Přes ty chlupy to budou mít paprsky soupeřů zajisté mnohem horší 🙂 Tudíž já stále věřím, že dobré přitahuje dobré, že víra přitáhne do života to správné a veselé a že stále existují lidé, kteří nezklamou, a můžeme jim věřit, ostatně pár takových v životě mám! A to, že nás občas někdo porazí? Nejde jen vyhrávat. Bohužel. Nebo...

číst dále

Mějte cíl

Přidáno autorem dne Úno 26, 2015 do Radostný život, Z titulní strany | 0 komentářů

Mějte cíl

Ať kráčíte po cestě trnité, nebo po červeném koberci, neutíkejte z ní příliš rychle. Cíl, to co nás žene kupředu. Zaběhnout maraton za 200 minut, zvládnout zkoušku, zhubnout 6 kilo, být zdravý, naspořit si na nový kabát, jet na krásnou dovolenou, dostudovat, mít dobrou pozici ve firmě, být nejúspěšnější podnikatelkou, uspět v konkurzu, postavit dům, vychovat co nejlépe své dítě… cílů může být řada, stejně jako cest, jak tohoto cíle dosáhnout. Ať se vydáte jakoukoli cestou, nezapomeňte po té cestě také jít. Myslím tím, nebuďte v cíli, nebuďte již na dovolené, neboť až v tom cíli budete, na pláži na lehátku s výborným koktejlem, budete už zase v dalším cíli, ať pracovním či jiným. A tuto cestu, která byla Vaším cílem, si neužijete, protože jste cíl již zažili v myšlenkách. Představte si stavbu domu, neutíkejte od trnité cesty v podobě zařizování a vyjednávání jen proto, že Vám to je nepříjemné, užijte si to, je to vaše přítomnost, prožijte to, s nadhledem a skutečností, že tak to je. Ale nevařte si kafe v kuchyni, když teprve vozíte kolečko plné písku. Těšte se, ale přítomným okamžikem. Během letního studia v Kushi institutu v Holandsku jsme měli jednu přednášku o tom, jak správně chodit. Nebudu Vám říkat, jak se má chodit, ale vysvětlím Vám problém spojený se správnou chůzí a cíli. Možná se nejdříve podívejte kolem sebe, vidíte tu paní, jak pospíchá? A ten pán, jak je zmatený a soused Vás ani nepozdravil? Víte proč? Jsou v cíli. Tělem jsou na cestě, myšlenky je předběhli a jsou v cíli. Ale až tam tělo dojde, myšlenky nepočkají, budou zase o krok dále…a takto bych mohla pokračovat dále a dále, ale stejně by nohy nedohonily myšlenky…každopádně ti lidé, jak honí myšlenky tělem, chodí špatně 🙂 nesoustředí se na to tady a teď, neužívají si přítomného okamžiku. A tak to změňme. Žíjme, T&T, užijme si cestu autem do práce, neseďme již myšlenkami u počítače, těšme se na dovolenou, ale neopomínejme dobu, která je teď. Není špatné cesty, i ta trnitá má cíl, ale nepředbíhejme...

číst dále

Absurdita

Přidáno autorem dne Úno 26, 2015 do Radostný život, Z titulní strany | 0 komentářů

Absurdita

Žijeme v 21. Století, kdy průměrná mzda dosahuje 25 219 Kč (3. Q 2014), minimálně vyděláte měsíčně 9 200 Kč, kdy za svoji hodinovou činnost dostanete určitě 55 Kč, v případě nevydařeného zaměstnání máte podporu v nezaměstnanosti po dobu 5 měsíců a více, poplatky u lékaře byly zrušeny, pokud Vás právě nechytl zub a nejedete na pohotovost, kde se 90 Kč neodpouští. Pokud nepatříte mezi 30 tisíc osob bez střechy nad hlavou, máte i místo, kterému se říká domov a které bývá také vyplněno teplem, postelí, vodou, jídlem, abyste uspokojili základní lidské potřeby, abyste mohli žít. A tak bydlíme, spíme, jíme a mnohdy se i přejíme. Například během dnešního prvního únorového dne snědli občané ČR necelých 13 tisíc tun potravin (k času 21:08), z toho 2 tuny masa a zapili to 250 tisíci litru lihu. Shrneme-li odstavec do pár slov „samá pozitiva a sociální jistoty“… to vše máme k dispozici, k tomu abychom žili…ale nejsme troškaři a mnohdy chceme více než jen průměrnou mzdu, více než jednu střechu nad hlavou a mnohdy více jíme i pijeme. A mnohdy je toho na nás tolik, že už to „chceme více“ sami nezvládneme a začneme přispívat. Přispívat farmaceutickým firmám zvyšovat jejich tržby. V době Sametové revoluce jsme spotřebovali 1,5 mil balení, s rostoucími léty jsme byli hladovější a v roce 2014 spotřebovali již 6,3 mil balení. Shrneme-li druhý odstavec, „máme se jakoby líp“ … jen si to neuvědomujeme. Honíme se, ženeme se za něčím, co je pro nás důležité, ale zároveň to v nás vyvolává pocit „nestíhám“, přichází stres, zda vše stihneme, nervozita, jsme nepříjemní na své okolí, hádáme se s nejbližšími, jsme unavení a přitom nemůžeme spát a hroutíme se. A tak jsme často spotřebiteli jednoho z 6i milionů balení, za kterým následuje balení druhé, a když ono je mi s nimi tak dobře, vezmu si balení třetí… ale jdeme dál, lpíme na věcech, které jsou stále jen věci. Ale když tohle musím mít, tohle si musím koupit, vždyť tak pracuji, to chci. Nedejbože, aby se nám vysněná věc rozbila, hroutíme se i s balením veselých tabletek, máme zlost, že se nám věc rozbila, že se nám šaty potrhaly, ušpinily… a k tomu budujeme kariéru, věnujeme práci minimálně třetinu dne, přesněji věnujeme zaměstnavateli mnohdy i polovinu dne (8,5hod plus cesta tam a zpět plus nějaký přesčas). A za jakým cílem? Abychom si dokázali, že něco umíme, abychom zabezpečili rodinu, abychom si koupili věc, kterou upustíme a rozbijeme ji, abychom vycestovali a na dovolené mysleli na to, co nás čeká v práci, a abychom se nakonec uhnali a zvýšili příjmy farmaceutickým společnostem, a to nejen výrobci antidepresivům, ale i všem výrobcům zázračných doplňků dodávající energii, výrobcům lékům na rýmičky, kašlíčky, angínky, kdy nám organismus dává najevo, „nemůžu“, odpovíme mu „dej si a mlč“ Shrneme-li třetí odstavec, „je to absurdní“… máme se jakoby líp, ale vlastně hůř. Můžeme mít vyšší průměrnou mzdu, můžeme mít střechu vlastní či společnou s dalšími sousedy, můžeme mít práci, která nás ve společnosti jakoby posouvá výš, můžeme si koupit tolik věcí, tolik jídla, vždyť jsme se kvůli tomu tak hnali… ale máme se opravdu lépe? Až budou psány články o tom, že jsou lidé v česku šťastnější, až pojedeme metrem a uvidíme více lidí, co se smějí než těch zamračených, až se nám rozbije oblíbený hrneček a řekneme si „to jsem šikula“ a jdeme dál, až ráno vstaneme odpočinutí a budeme se těšit na celý den… až se...

číst dále

Neřeš

Přidáno autorem dne Úno 25, 2015 do Z titulní strany | 0 komentářů

Neřeš

Jakmile se začne něco řešit, je to začátek konce… řešíme, jak vypadáme, že by bylo dobré zhubnout, řešíme vztahy, řešíme, zda nás má rád, zda jsme nereagovali příliš emocionálně, řešíme, kolik máme peněz na účtu, řešíme, zda se nám v práci líbí, zda žijeme dobře, jestli by náhodou nebylo lepší změnit práci, jestli bychom neměli změnit barvu, řešíme, kdy zavolat zmeškanému telefonnímu číslu, kdy uklidit, zda ta boule v podpaždí je pouze tuková nebo něco víc, řešíme, zda si koupit ten jarní kabát a nebo šetřit, řešíme, co si o nás druzí myslí a od mala řešíme různé hádanky a když umíme psát řešíme i křížovky a s postupem času, kdy umíme sčítat, řešíme sudoku a ve škole rovnice o jedné neznámé až po rovnice diferenciální. Tak a pouze na to, co řešíme od dětství po rovnice, dostaneme pravdivou odpověď. Za předpokladu, že náš mozek má rád matematiku a křížovky J ale odpovědi na ostatní „řešitelnosti“ pouze odvozujeme z toho, co jsme zažili, co zažili ostatní, co jsme se dočetli, co nám radí okolí, co by se mělo a nemělo a v konečné fázi jsou řešením našich „řešitelnost“ pouze domněnky a myšlenky, nikoli jedno jediné číslo. Naopak naše rovnice nemají řešení, neboť odpověď víme, aniž bychom museli cokoli řešit. Víme ji uvnitř sebe, naše tělo nám řekne samo, my jen předáváme mozku zodpovědnost, aby to vyřešila za nás. Když se cítíme dobře, také vypadáme líp, když milujeme, neřešíme, zda nás má někdo rád, když víte, že si máte koupit, co chcete, cítíte to, vidíte ten kabát a víte, že je pro Vás, neřešíte, kolik máte na účtu, užíváte si nový kabát a máte z něj radost, když máte rádi svou práci, neptáte se mozku, jak moc ji máte rádi a zde byste ji neměli vyměnit, protože ve vedlejší firmě Vám dají o dvojku víc, neřešíte, kdy uklidit, prostě jdete a uklidíte, až budete chtít, stejně tak nemá smysl řešit, kdo a proč volal, prostě stačí zavolat a zeptat se a nedělat si předem vlastní realitu, „Kdo to asi byl co asi chtěl?“, když se cítíme dobře, tak jak bylo psáno, dobře vypadáme a když děláme, co chceme my, nikoli, co bychom měli dělat, neřešíme, co si o nás druzí myslí, když řešíme bouli v podpaždí, vymyslíme tolik verzí a možná také novou nemoc. A tak přestaňme řešit životní situace mozkem a nechejme ho řešit rovnice, hádanky a sudoku, které pocitově odhadneme cca, jakoby, tipuju…stejně jako mozek tipuje odpovědi na životní situace J...

číst dále

Jak se cítíte u toho, co děláte?

Přidáno autorem dne Úno 7, 2015 do Radostný život | 0 komentářů

Jak se cítíte u toho, co děláte?

Život je pestrý, máme nepřeberné množství aktivit, které můžeme dělat, můžeme si vybírat. A také si vybíráme. Vybíráme si podle vnitřního pocitu, který nás směřuje, aniž by si to mnozí z nás uvědomovali. Když jdeme raději na volejbal, než na fotbal, vnitřní pocit nám udává směr, říká nám, volejbal je dobrý a my máme radost, že jdeme hrát volejbal. Jindy se rozhodneme pro manuální činnost, malujeme nebo tvarujeme hrnečky na hrnčířském kruhu. Někomu jinému jde zpívání, a tak mu také dělá radost, že zpívá. Někdo je schopnější na počítače, a tak programuje, má z toho vnitřní uspokojení, i když ho mnozí nechápou, ale to mu přeci nevadí, vždyť on dokáže opravdu vnímat pouze sám sebe, proč by řešil, zda je programování uspokojující pro ostatní? A tak to máme všichni. Každého z nás uspokojuje jiná činnost, každý jsme talentovaný pro něco jiného. Ale co když neznáme svůj talent a necháme se ovládat okolím k činnostem, které nejsou uspokojující pro nás, ale pro okolí ano? Budeme také cítit pocit uspokojení z této činnosti? Nebudeme. Nemáme na to talent a ani to sami nechceme, jen nás k tomu dotlačili ostatní a prostředí, ve kterém žijeme a které rádo udává směr, ve kterém se máme pohybovat („toto je normální.“. „Ne, toto je už moc jiné. Pojď pěkně zpátky k většině, k normálu“). A sami dobře víme, kdy tato situace nastává. Pokud jste se nenarodili s hlasivkami podobnými skřivánkům nebo jiného ptactva, které vydává zvuky příjemné, nikoli rušivé, těžko Vás bude zpívání bavit. Přeci nebudete dobrovolně dělat něco, co Vám od přírody (talentu) nejde? Ale co je ten talent, co Vám jde, ptáte se? Je to to, co Vám dělá radost, když činnost vykonáváte: To, co Vám zabere méně námahy než většině (více jak 50%) osob a po vykonání dané činnosti se cítíte dobře, ba báječně. Neboli Vaše intuice (vnitřní pocit) Vám říkají „dobře děláš“. Pokud stále nechápete význam vnitřního pocitu, je to jednoduše ten pocit, když někomu říkáte „ježíš, já mám radost, to je super“ a smějete se, cítíte se skvěle a neřešíte, co může být lepšího, protože Vy děláte to nejlepší. A tak dělejte cokoli, co dělá radost Vám. Vykonávejte volnočasové aktivity, které Vás naplní, nezaberou Vám příliš snahy a jsou „in“ pro Vás, ne pro internet, ne pro okolí, ne pro Vaše partnery. A to samé je s činností pracovní. Dočasné uspokojení Hledat zaměstnání s ohledem na měsíční výdělek je možná pěkné, možná dočasně uspokojující, pro materialistické touhy, ale to je přechodné. Materialismus nenahradí vnitřní pocit. Uspokojí, ano! Ale krátkodobě. Uspokojení vnitřní, to když děláte to, co Vás baví, chodíte spíš za zábavou než do práce, z práce jdete naplněni a veselí, to je více než nová košile ve skříni nebo nejnovější model mobilního telefonu s nakousnutým jablkem. Shodneme se v jedné činnosti, která nás spojuje. Spát musíme, sice jinak dlouho, ale spinkat je docela prima. Ale co se zbylými 16i nebo 20i či 14i hodinami, co nám den nabízí? Chceme mít den pozitivní, chceme se těšit na celý den, nebo chceme být zpruzelí, naštvaní, že musíme zase do práce a odpoledne musíme s kamarádkou tam, kam nechceme a večer budeme koukat na film, který se nám opravdu nelíbí? Je to vaše volba! Dejte na vnitřní pocit, mějte Vašich 16 nebo 20 či 14 hodin podle Vás, podle Vašich představ, Vašeho talentu a s Vaším úsměvem. Prospějete sobě, budete i lépe usínat a radostněji vstávat...

číst dále

Stříbro…pohár běžců Kladenska a Rakovnicka 2014

Přidáno autorem dne Led 15, 2015 do Sport | 0 komentářů

Stříbro…pohár běžců Kladenska a Rakovnicka 2014

Tak a teď mi všichni gratulujte, že jsem dobrá … a teď na to zase rychle zapomeňte. Myslela jsem si, že tenhle pohár je jen „věc“, kterou dám do fitka mezi ostatní medaile, startovní čísla a fotky. A taky že ano, už stojí na poličce. Ale s odstupem hodin, co jsem tuto „věc“ dostala, mi dochází, že to není jenom věc. Skrývá v sobě totiž mnohem víc. I když není plná šampaňským ani ničím jiným, i přesto je plná. Plná zážitků, naběhaných a naježděných kilometrů, propoceného oblečení, lapání po dechu, ale také endorfinků a nových přátel. A především, skrývá v sobě to, že kdykoli se na tento pohár podívám, budu vědět, že v roce 2014 jsem odběhala svůj první rok, protože to byl můj první rok běhu. Tato „věc“, i když je hezká, sama o sobě neznamená nic. Neudělá mě šťastnější, nebudu o rok mladší a ani o několik vteřin rychlejší. Ale když se na ni podívám podruhé, na chvíli se zastavím a spojím si ji se všemi těmi závody, za které toto ocenění je, usměju se. A když si k těm závodům přičtu to, že nejste líní v sobotu ráno vstát, den předtím, když vaši kamarádi grilují a pijí, jít brzy spát, a v sobotu po závodě, když jste unavení, se překonat a jít se s těmi kamarády alespoň na chvíli smát, pak si k tomu úsměvu uvědomíte, že to není jen o vítězství, ale o vůli. O vůli chtít. Chtít dělat to, co Vás baví, trénovat, běhat v zimě, ve vedru, v dešti, jezdit na závody, potkávat se se stejně „chtějícími“ lidmi a společně vše prožívat. A tak vždy, když se podívám na ten pohár, budu se usmívat, cítit hrdost, ale ne na 2. místo, ale na sebe, že jsem dělala, co mě baví a že jsem se obohatila o více než xy kilometrů a několik cen. Protože to, že děláte, co vás baví je to nejvíc. Nemám ambice tento pohár obhajovat, ani se vyšvihnout o příčku výš. Dělám jen to, co mi baví. Ano, tím je i běh, ale nejen on… 🙂             Kačka   P.S.: Když děláte to, co vás baví, nemusíte mít pohár na poličce, ani medaili na krku, ani nepotřebujete slyšet, jak jste dobří. Protože, když to děláte pro sebe, pak jste šťastní prostě jen za to, že to děláte, a to nejen když dostanete ocenění, ale po celých 24 hodin, po celý měsíc nebo také po celý...

číst dále

„Co si přeješ pod stromeček?“

Přidáno autorem dne Lis 30, 2014 do Radostný život | 0 komentářů

„Co si přeješ pod stromeček?“

Otázka, kterou Vám kladou rodiče, babičky, partneři, kamarádi… otázka, kterou klademe dětem, stejně tak našim rodičům a prarodičům… otázka, na kterou často nezazní jednoznačná odpověď, ani my na ni neodpovídáme jednoznačně a stejně tak ani my nedostáváme jednoznačnou odpověď. Když jsem teď viděla fotografie, jak vypadaly Vánoce v minulém, 20. století, a jak vypadají teď, uvědomila jsem si, jaká je to obrovská změna. A nejde o to, že fotografie byly černobílé a v současné době jsou barevné. Ale bylo tam víc faktorů, které by se mohly zařadit do kategorie „najdi 5 patrných rozdílů“. A jaké ty rozdíly byly? Z fotek čišila pohoda, rodina pospolu, uvědomění si okamžiku, pohled všech členů rodiny na stromeček, láska, vážení si „jsme spolu“. A pod stromečkem? Byly tam dárky, ale počet dárků byl mnohem nižší, jejich hodnota se nepočítala na finance, ale na hodnotu lidskou, dárky „od srdce“. Ano, nebylo zboží, nebyly peníze, nebyly nákupní centra, nebyla dostatečná tržní nabídka, natožpak poptávka, peněz málo… ale i v současné době neustále lidi naříkají „ nemám peníze“. A tak se ptám svoji vlastní otázkou: „Proč tedy lidé tak nakupují?“ Nahradí jim materiální dárky to, co z fotek vyzařuje? Nahradí prostor pod stromečkem zaplněný dárky rodinu, pocity štěstí, že jste spolu s nejbližšími, že spolu strávíte čas, popovídáte, napijete se, podíváte se na pohádky, dáte si něco dobrého k jídlu…? Není lepší stres ze shánění dárků „finančních“ nahradit pohodou „srdcovou“? Samozřejmě, i já dárky nakupuji, nebo vytvářím, ale kupovat něco, jen abych něco koupila? Aby prázdného prostoru pod stromečkem bylo co nejméně? Ať je tam prostoru, kolik chce, hlavně když tam najdu úsměvy, štěstí a lásku svých rodičů ode mne k nim a od nich ke mně. A má odpověď na to, co si přeji pod stromeček? To největší přání nebude vyslyšeno, neboť mi tam vždy bude někdo chybět fyzicky a jeho místo bude neobsazené. Protože i když se dějí zázraky, zázraky proti přírodě se nedějí. Ale naštěstí nejsou „přání“ a „dárky“ pouze hmatatelné fyzické, ale jsou také „nenahmatatelné“, „duševní“, a já si tímto nehmatatelnem splním své hlavní přání sama … tudíž přání, co pod stromeček, splněno, neboť budu s těmi nejbližšími, některých se dotknu hmatem, některých se dotknu srdcem a jako bonus najdu pod stromečkem to velký chlupatý mňoukací, které si myslí, že ty zabalené dárky jsou všechny její 🙂 Ať se Vám splní přání jakékoli, ať fyzické, či duševní…. I já si mimochodem přála dárek „fyzický“, nové salomonky na běhání a i já koupím dárky „fyzické“… nejsem antimaterialista, jen mne přijde, že se kouzlo Vánoc vytratilo, a nemyslím tím jen, že se ztratilo z černobílých fotek, které mají samy o sobě svoje kouzlo, ale ztratilo se nám z očí… tak ať ho tam zase nalezneme 🙂  ...

číst dále

Topinambur neboli jeruzalémský artyčok

Přidáno autorem dne Lis 8, 2014 do Strava SIMPLY a SMART, Zdraví | 0 komentářů

Topinambur neboli jeruzalémský artyčok

Žádný zázvor, žádný křen, ani petržel to není… a co že to tedy je? Topinambur. Slyšíte poprvé? A co název jeruzalémský artyčok? Také ne? Topinambur, odborně Slunečnice topinambur, starším názvem topinambur hlíznatý je kořenová zelenina z čeledi hvězdnicovitých, která nemá s jeruzalémem moc společného, pouze jméno přívlastkové. Vypěstovat topinambur je velmi snadné, a to až tak, že na Slovensku je zákaz pěstovat jej na polích, aby nedošlo k přemnožení. Snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy. Další výhodou je povaha této zeleniny, která je zdravá, až léčivá ( jako když charakterizujete člověka, hodný až blbý 🙂 ). Ale od blbosti k obsahu, který je v této zelenině rozmanitý. Obsahuje velké množství K draslíku, Fe železa, P fosforu, vitamíny A, B1, B2, C a D a především INULÍN. A co postrádá? Rostlina nebyla obdařena olejem ani škorobvými jednotkami. Tím to se pozitivně diferencuje od běžných brambor. Inulín Inulín je polymer fruktózy, neboli polysacharid, jinde k naleznutí jako prebiotická vláknina. A oproti škrobu je inulin tvořen právěmnoha jednotkami fruktózy, které má rostlina v případě potřeby k dispozici jako zdroj energie a je důležitý pro naše střeva.  Inulin zaručil rostlině její opětovné pěstování a rozšiřování. Inulín je totiž velmi zdravou složkou pro diabetiky, neboť snižuje glykemický index potravin. Ale není příznivý jen pro specifickou skupinu osob, pozivitní je pro lidský organismus obecně. Co má růst roste, co nemá růst, neroste. A tak topinambur podporuje růst příznivých mikroorganismů pro člověka a omezuje růst patogenních mikroorganismů. Organismus s přísunem inulinu je navíc vitálnější, oplývá silnější imunitou a dokáže lépe využít živiny z dalších složek potravy. Odkud kam? Topinamburi pocházejí z roku 1605, kdy je nalezl francouzský geograf a cestovatel Samuel de Champlain v americkém Cape Code. Zeleninu odvezl do Francie a odtud došlo dále k jejímu rozšíření. Avšak největším pěstitelem v Evropě je stáke Francie. Topinamburi byli vytlačeny škrobovými příbuznými, a to brambory. Použití Dříve se pěstovala jak k jídlu, tak jako krmivo, zejména lesníky pro černou zvěř. V současné době se začíná její pěstování ve světě opět obnovovat, vzhledem ke zmíněnému polysacharidu inulinu. Hlízy topinambur se upravují obdobně jako brambory. Jejich chuť je však jemnější, sladší a nejzajímavěji vynikne ořechová příchuť. Hlízy se upravují mnoha způsoby, lze je přidávat nastrouhané do salátu či do polévky, péct je, dusit… ovšem nejlepší je „prý“ topinamburová polévka, která byla francouzskými gurmány vyhlášena v roce 2002 na francouzském veletrhu gurmánů v Nice nejlepší původní zeleninou pro přípravu polévky. Jako další snadná úprava jsou topinamburové lupínky s mořskou hrubší solí. Hlízy se nakrájí na tenké plátky, dají na plech, posolí a pečou se cca 15 minut. Raději bych dále neodcházela, neboť mohou bát během chvilky spálené. A ani bych nikomu neřikala, co jí, ať hádá 🙂 Mimochodem mimojiné se jedná o velmi dietní složku potravy. Pochybujete? Tak toto jsem našla na internetu. Nekupujte tabletky, vypěstujte sami, vždyť je to v podstatě plevel a za ten chcete někomu platit? Uvedeno na krabičce: Charakteristika Výživový doplněk z hlíz topinamburu jako zdroje INULINU v tabletách. Určený pro výživové účely. Použití Dospělí a děti od 12 let: na podporu léčby diabetes mellitus, arteriosklerózy, obezity, srdečně-cévních onemocnění, hypertonie při zvýšené fyzické a psychoemocionální námaze, při snížení pracovní výkonnosti a únavě (syndrom chronické únavy)   Kačka  ...

číst dále

„Take me home“…aneb cesta do Kushi a jedna velká neznámá X1

Přidáno autorem dne Lis 2, 2014 do Radostný život | 0 komentářů

„Take me home“…aneb cesta do Kushi a jedna velká neznámá X1

Po téměř 11 hodinách v autobuse, kdy jste 90% času prospali, se probouzíte a rozkoukáváte se…vidíte a kocháte se, nádherné okolí- zeleně jak v kapustové polévce, sluníčko Vám svítí do oken autobusu a do uší Vám hraje „Take me home“ od Philla Collinse, i když směřujete na stranu opačnou, od domova. Zamyslíte se a uvědomíte si, že jedete pouze na jeden týden. Za 1 týden doma, co asi bude celý týden? Jedete do jedné velké neznámé, kterou však nevyřešíte pomocí rovnice o jedné neznámé, neboť tam vstupuje nejeden neznámý faktor, ale celá řada faktorů, které ovlivní výsledek. Mezi jeden ze vstupních faktorů patří čas. Může plynout rychle, stejně tak pomalu. Dále prostředí, ve kterém určitý čas pobudete, lidé, se kterými strávíte v daném prostředí vymezený čas sedmi dny, školitelé, kteří Vás budou obohacovat o nové poznatky a Vámi získané teoretické poznatky převedou do praxe… faktorů je mnoho, avšak v rovnici o nespočtu neznámých je jedna neznámá velmi podstatná a ovlivňuje svou důležitostí zbylé neznámé. V matematice ji můžeme označit jako X1 na němž závisí X2, X3 atd…až vzájemným ovlivňováním získáme výsledek Y. Vraťme se k neznámé X1 mající vliv na zbylé proměnné. Slovně vyjádřená neznámá X1 jste „Vy“ a Vaše pocity, Vaše úsměvy, Váš pohled na situaci… X 1 = Vaše osobnost.   Zbylé proměnné X2, X3, X4 jsou také neznámé, ale jejich konečná podoba je závislá právě na Vás, na X1. To, zda bude čas utíkat jako závod na 3km nebo se potáhne jako týden před výplatou, zda Vám lidé budou připadat milí či arogantní, prostředí Vám přijde příliš moderní či příliš zastaralé…ovlivníte pouze jen Vy, svým pohledem na situaci, svojí povahou…a ovlivníte tím nespočet neznámých X2…Xn, které se Vám odvděčí retrospektivním působením na co nejkvalitněji strávený týden, neboli na celkové Y.   Kačka   P.S. Podmínky rovnice: X1 ε (☺, J ) Λ (T & T) X1 ∩ X2, X3,… Xn = J X1 = já (vy)...

číst dále

Dovolená, aneb užít, prožít, přežít

Přidáno autorem dne Říj 31, 2014 do Radostný život | 0 komentářů

Dovolená, aneb užít, prožít, přežít

Dnes je pátek a shodou okolností mám volný den, nikoli, že bych si brala dovolenou, myslím volný den od tréninků, neb je den čtvrtý, kdy mohu jít plavat, do sauny, na kolo, ale také nemusím nic z uvedeného. A právě to dneska dělám, to druhé, tedy po práci „kafe“, shánění potřebného v nákupním centru. Pardon, oprava, sport byl, lítala jsem po nákupku jak šílená. Ne šílená radostí, že by se mi toho tolik líbilo a já chtěla utrácet. Ale šílená z těch lidí, kteří jsou již teď šílení radostí ze shánění dárků, a tak jsem lítala se snahou být co nejdříve dole, v garáži, nastartovat a rychle odjet. Nakonec se povedlo, nezešílela jsem ani nevím, kolik jsem „nalítala“, hodinky běhající byly doma a dobře udělaly. A já jsem již doma, na gauči a odpočívám… tedy odpočívat je silné slovo, ale rozhodla jsem se, že nebudu tak zvaně „nic muset“. Mimochodem „muset“ nepoužívám, vnitřně si říkám „měla bys“, „je třeba“ atd., ale i tak je to vnitřní boj a stále běžící motor, který nutí člověka startovat k určitým činům. Ale to se mně dnes netýká, dnešní večer je jen můj. A tak můj „vypnutý motor“ oddechuje tak, že se Vám tady svěřuji, jak odpočívám a píšu 🙂 Ale k jádru věci. Při tom odpočívání jsem po měsíci zapnula tablet a našla v něm jeden článek. Týká se dovolené. Vím, že dovolené jsou spíše za námi, ale třeba někoho čekají hory, nebo to berte jen jako takový malý návrat do vzpomínek, anebo taky jako ponaučení. Během letošního roku jsem byla na… počítám … na sedmi dovolených, na horách, u moře, na rovině (Holandsko) a každá dovolená byla něčím výjimečná, odlišná, některá byla více zábavná, jiná více běžecká, další vysmátá atd. Nejde o počet dovolených, ani o to, aby někdo počítal, kolik že mám dnů dovolené, jde o to, že když se podívám v rychlosti do minulosti a projedu všechny dovolené, do toho přečtu článek, který si za chvíli přečtete také, vidím, vnímám, chápu, že o kvantitu opravdu nejde, ale jde o kvalitu. Nikoli z hlediska hvězdiček ubytování, ale z hlediska lidského. Jde o kvalitu člověka, s kterým Váš volný čas trávíte…   a teď ten článek… Z jedné dovolené: Nezáleží, v jakém hotelu budete, nezáleží na počtu hvězdiček *, nezáleží na tom, jak často budete napojeni a nasyceni… ani velikost bazénu není rozhodující, voda teplejší či chladnější, prostě je všude mokrá, někde víc slaná, někde míň, v řece nehledejte sůl vůbec…. avšak ani toto neudává limity výběru dovolené.. ano, peníze, limit finanční, ale v čem limituje? V počtu hvězdiček*? V četnosti napájení se a sycení se? Ve velikosti bazénu? V mokřejší vodě?… ano, peníze limitují, avšak limitují Vás pouze v tom, co není hlavním rozhodujícím faktorem, neboli limituji nepodstatně. Rozhodující a limitní jste jen vy. Jen vy jste ten, kdo rozhodne,jak stráví svou dovolenou,ať již trvá týden nebo den. Protože jen vy si vybíráte, s kým tu svoji dovolenou strávíte. A s kým zažijete nezapomenutelné a jedinečné… ať již u bazénu, kde Vám voda nesahá po pás, nebo kde Vám voda přerůstá přes hlavu a vy nestačíte ani na špičkách, nebo bazénu, ve kterém voda není žádná, neb probíhá právě oprava bazénu… ať v hotlové restauraci, kde budete vybírat z nabídky all inclusive, která velmi převyšuje poptávku strávníku, nebo půjdete ke stánku, kde si koupíte párek, nebo taky jen okurku a nebo si opečete buřta na...

číst dále

Share This