Flus, flus flus

Jsme vychováni v době, kdy peníze mají přednost před našimi sny, kdy je normální trávit v práci 8 a více hodin denně proto, že to je normální, dělá to tak většina lidí, jsme tak vychováni, takže co? Buďme normální a makejme. Od pondělí se těšíme na víkend, místo toho, abychom se těšili, že vydáme naši energii do správných činností a těšili se na každý další den. Ale vydáme energii na činnost, která nám měsíčně přinese mzdu, kterou uspokojujeme na potřeby fixní (nájem, hypotéka, strava) a dále na uspokojení potřeb, které nejsou uspokojeny při činnosti, kterou děláme od pondělí do pátku (nákup, kupění materiálu, alkohol). Uspokojujeme vnitřní nespokojenosti. Den co den chodíme do práce, den co den se nám těžko vstává, jsme unaveni, o víkend jdeme na pivo, možná na dvě, možná do dvou. V neděli večer myslíme na to, že zítra jdeme zase do té práce. Představili jste si, že by to tak nebylo? Že byste se od pátku těšili na pondělí? Nebo ještě lépe, že byste se v pondělí těšili na úterý a v úterý na středu a ve středu na… anebo nejlépe, že byste prostě jen žili a každý okamžik by vás naplňoval, že byste žili přítomností, neřešili, že vás včera někdo naštval a že zítra je práce a že to bude dlouhý den? Je prima, že včera to byl skvělý den a celý den žijete ve vzpomínkách a v těšení se na zítra, kdy máte jít na divadelní představení s jedinečným doprovodem, a tak se vám do toho prolínají myšlenky na zítra. A co dnešek? Dneska nežijete? Zkusme to jinak. Zkusme si uvědomit, co nám dělá radost, kdy jsme šťastni, vnitřně šťastni. Ano, máme radost, když si koupíme krásné džíny, novou kabelku, nebo nové autíčko na ovládání, ale jak dlouho štěstí trvá? Do rána než půjdeme do práce nebo večera, než půjdeme spát s myšlenkami na zítřejší práci? Den co den potkávám řadu lidí z různých oborů, a to jak face to face, tak virtuálně. Komunikuji s lidmi v práci, ve fitku, při běhu, na fcb, po telefonu, při učení, v obchodě, když cestuju… když nekomunikuji, pozoruji. „Práce, 8,5hodiny a déle, hypotéka, musím, kariéra, dokážu to, dovolená, nemůžu, nemám peníze, šetříme, půjčka, druhé dítě je luxus, no zase mi nepřidali, stále spousta tabulek, jsem unavený, stále marodím, bolí mi hlava, zítra ne, šéf mi zase naštval, ten kolega je nemožný, ježiš ta firma má ale nápad, máme poradu, promiň, to nestihnu…“ pozoruji lidi z kaváren, na letištích, na ulici,...
číst dále

Cestování, oči dokořán – Srí Lanka

Cestování přináší nové zážitky, nová místa, spoustu fotek a videí. Můžeme se dívat zpětně na místa, kde jsme byli, pouštět si videa, vzpomínat na historky, jak jsme například skončili na policejní stanici, jak jsme usnuli ve vlaku, v autobuse, v tuk tuku, jak jsme měli boty smradlavé, že i syrečky by byly hodně slabá konkurence a také můžeme obdivovat, jaké krásné památky jsme navštívili. Záleží na každém, co je pro něj to nejvíc. Ale kolikrát za rok sednete k fotkám, k videím a koukáte se na to, co bylo? Ano, po návratu z dovolené ukazujete místa, zvířátka svým blízkým, povídáte zážitky, ale pak to končí. Tím „to“ je myšlena dovolená, protože nové začíná. Je to přirozený vývoj, nemůžete být tady a žít tam. Nemůžete být tady a zažívat to, co tam. Ale můžete mít fotky v rámečkách, mnohdy v nich najdete vhodnou fotku, kterou darujete druhému, protože to má nějaký smysl. A zážitky? Ty jsou nepřenosné, ty máte sami v sobě, sami si na ně vytváříte názor, vyvolávají ve vás emoce, ať kladné či záporné, hlavně, že silné. Cestování nám dává jednu věc, která je trvalá a je tam i tady a nekončí, ale trvá. Je to pocit. Pocit uvědomění si. Cestování je totiž úžasné v tom, že nám dává možnost otevřít oči a vidíme nejen místní památky a osoby a moře a hory. Ale vidíme také to, co máme doma a co běžně nevidíme, protože to máme neustále na očích. Je to domov. Lze si pod ním představit cokoli, věci, lidi, podnebí, barvy, dopravní prostředky, stravu, zvířata, stromy, ale hlavně ten pocit, že víte, kde ten domov je. Původně jsem chtěla psát o Srí Lance, o tom, jací úžasní lidé tam žijí, jak vás příroda každý den posouvá do jiné země, i když jste stále na stejném ostrově, ale v tomto případě fotky dplněné slovy řeknou více…. A tak obecné shrnutí ke Srí Lance. Za 8 pobytových dnů můžete projet téměř celý ostrov místními dopravními prostředky, vlak, autobusy, tuk tuk, taxi. Můžete vidět nepřeberné množství památek, které jsou dokonalé, buddhismus na vás dýchá téměř ze všech koutů, také ho vyznává 78% obyvatel a i já s ním v mnohém souzním.V Kandy naleznete muzeum buddhismu s Buddhy z celého světa a mimochodem, v památkách platí jedno, boty dolů, šátky nahoru a kšiltovky, taky dolů. Každý den máte možnost vidět jinou krajinu a žasnete, pokud zrovna nespíte. Spát v místních autobusech, vlaku, tuk tuku, taxiku, nic nebyl problém. Ani v noci v posteli, která nebyla mnohdy nejčistší a nejsušší....
číst dále

Všem díky za podporu…není atom jako atom

Všem velké díky za podporu a gratulace…. Čas překvapil nejen mě, překvapující, ale skvělý,  19. místo mezi Češkami do 35 let je ještě lepší, ale co je na tom to nejlepší, že jsem 205 minut dělala naplno to, co mi baví a co miluju a tím právě běh je. Hodně lidí mi píše a ptá se, jak jsem trénovala, v jakých botách jsem běžela. A zároveň s odpovědí na tyto otázky můžu vyjádřit názor k běhu, jakým se stal. Vše toto se totiž řeší v článcích, co jíst před výkonem, co jíst po něm, jak trénovat xy měsíců na maraton, jak trénovat na čas 3:30 atd. Běh je stále více propíraný a rozebíraný jako by byl atomem, který chceme rozebrat do posledního neutronu, který se přitahuje s protonem, a oba je obalíme pěkně elektrony. Přeneseme-li to běžeckého světa, zkoumáme běh do poslední puntíku. Boty, rychlost, tréninky, strava, oblečení, hodinky, regenerace. Nazvěme tuto skladbu počty neutronů. A kde máme protony? Modernost, články, časopisy, vysoké startovné, vyšší počet závodů, tržby. Jedno se přitahuje s druhým a završuje se té tím, že běžci neutronci vyhledávají stále více článků, aby si vybrali vhodné boty podle recenze a dozvěděli se, jak mají trénovat své tělo podle toho, jak to někdo jiný napsal. A pak si kupují drahé boty, nové kompresky, platí vysoké startovné a vysoké sumy za start na závodě, na který třeba ani nemají síly. A obchodníci nabízí články, píší recenze bot, jak moc objektivní jsou, nebudu soudit, prodávají startovné a trží. Neutron s protonem, běžci s obchodníky, ucelené atomové jádro, které je zabaleno do obalu, který nese název business… A tak odpovím nyní zkráceně…trénink, strava, pitný režim, odpočinek, regenerace, cíl… V lednu a únoru jsem zařadila běh do skupiny spolu s masem. Neboli nejím, nemám ráda, nepotřebuji k životu, a tam taky běh patřil, protože mi to neběhalo, nebavilo, tak proč bych to dělala. Ale plavala jsem, jezdila na skate běžkách a občas chodila. V březnu ustoupila anémie a pomalu nastoupil běh, za měsíc naběháno 100 km, k tomu plavání, posilovna, trx. A snaha mít 1 den bez větší zátěže. Duben, objem i výkon zlepšen. 159 km, tempo 4:22 na desítce, nejdelší trénink 21km, průměrné vzdálenosti dosahují 10-14 km, mnohdy ani tu desítku nepřesáhnou. K ostatním sportům přidány inline brusle. Stravu jsem upravila až poslední den před maratonem, jinak jedla jako vždy, makrobioticky.  V sobotu jsem vyřadila zeleninu a dopoledne zařadila pár jahod. Ovoce ve svém jídelníčku nemívám moc často. K večeři jsem měla upravené tofu, rýži a...
číst dále

Co Tě nezabije…

                    Kačka,...
číst dále

Myslíme moc či málo

            Kačka,...
číst dále

1. stránka z celkem 512345