Topinambur neboli jeruzalémský artyčok

Žádný zázvor, žádný křen, ani petržel to není… a co že to tedy je? Topinambur. Slyšíte poprvé? A co název jeruzalémský artyčok? Také ne? Topinambur, odborně Slunečnice topinambur, starším názvem topinambur hlíznatý je kořenová zelenina z čeledi hvězdnicovitých, která nemá s jeruzalémem moc společného, pouze jméno přívlastkové. Vypěstovat topinambur je velmi snadné, a to až tak, že na Slovensku je zákaz pěstovat jej na polích, aby nedošlo k přemnožení. Snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy. Další výhodou je povaha této zeleniny, která je zdravá, až léčivá ( jako když charakterizujete člověka, hodný až blbý 🙂 ). Ale od blbosti k obsahu, který je v této zelenině rozmanitý. Obsahuje velké množství K draslíku, Fe železa, P fosforu, vitamíny A, B1, B2, C a D a především INULÍN. A co postrádá? Rostlina nebyla obdařena olejem ani škorobvými jednotkami. Tím to se pozitivně diferencuje od běžných brambor. Inulín Inulín je polymer fruktózy, neboli polysacharid, jinde k naleznutí jako prebiotická vláknina. A oproti škrobu je inulin tvořen právěmnoha jednotkami fruktózy, které má rostlina v případě potřeby k dispozici jako zdroj energie a je důležitý pro naše střeva.  Inulin zaručil rostlině její opětovné pěstování a rozšiřování. Inulín je totiž velmi zdravou složkou pro diabetiky, neboť snižuje glykemický index potravin. Ale není příznivý jen pro specifickou skupinu osob, pozivitní je pro lidský organismus obecně. Co má růst roste, co nemá růst, neroste. A tak topinambur podporuje růst příznivých mikroorganismů pro člověka a omezuje růst patogenních mikroorganismů. Organismus s přísunem inulinu je navíc vitálnější, oplývá silnější imunitou a dokáže lépe využít živiny z dalších složek potravy. Odkud kam? Topinamburi pocházejí z roku 1605, kdy je nalezl francouzský geograf a cestovatel Samuel de Champlain v americkém Cape Code. Zeleninu odvezl do Francie a odtud došlo dále k jejímu rozšíření. Avšak největším pěstitelem v Evropě je stáke Francie. Topinamburi byli vytlačeny škrobovými příbuznými, a to brambory. Použití Dříve se pěstovala jak k jídlu, tak jako krmivo, zejména lesníky pro černou zvěř. V současné době se začíná její pěstování ve světě opět obnovovat, vzhledem ke zmíněnému polysacharidu inulinu. Hlízy topinambur se upravují obdobně jako brambory. Jejich chuť je však jemnější, sladší a nejzajímavěji vynikne ořechová příchuť. Hlízy se upravují mnoha způsoby, lze je přidávat nastrouhané do salátu či do polévky, péct je, dusit… ovšem nejlepší je „prý“ topinamburová polévka, která byla francouzskými gurmány vyhlášena v roce 2002 na francouzském veletrhu gurmánů v Nice nejlepší původní zeleninou pro přípravu polévky. Jako další snadná...
číst dále

Řasy, bohatý zdroj minerálů a vitamínů

Mořské řasy, pro mnoho lidí představují nevítané společníky u moře, zejména po nočních bouřích, kdy se vyplaví z hlubin tyto „otravující“ rostlinky na břeh moře a ztěžují nám vstup do vody. I mne často vadí, lepí se mi na lýtka, průhledné moře se stává neprůhledné, ale nemůžu k nim cítit odpor, vždyť jsou nejbohatším zdrojem vitamínů a minerálů, jak málo které potraviny.   Myslíte si, že jste řasy nikdy nejedli? Měli jste někdy zmrzlinu, pudink, sýr či chléb? Pak věřte, že každá z těchto potravin a ve skrze všechny, ve kterých se používá pojidel a konzervačních látek, obsahuje karaden, algin nebo agar – jinými slovy výtažky právě z mořských řas. Avšak neuvažujte o tom, že byste jedli tím pádem něco zdravého. Kdepak. Používání ve formě přísad je velmi vzdáleno od jejich skutečné výživné hodnoty, která bude poukázána dále. Jak jsou na tom ve světě? Lidé po staletí využívají mořské řasy pro svou obživu. Ať se jedná o Číňany, Iry, Brity, Islanďany, Kanaďany, Japonce, americké indiány, Havajany, Korejce, Rusy, Eskymáky, Jihoafričany, všichni zařazují mořské řasy do svého jídelníčku. Před třemi desítkami let jste mohli v Bostonu potkat prodejce, kteří na ulicích prodávali řasy Dulse, jejichž charakteristikou je nachové zbarvení. V dnešní době lze ve Skotsku a Kanadě natrefit na hospody, jež nabízejí křupavé pochutiny právě z této řasy. Více na východ, v Rusku, prodávají kvašený nápoj z mořských rostlin a požívají mořské zelí. Jedná se o konzervovanou směs – červené řepy, rajčat a právě řas. Obrátíme-li se na západ, zamíříme do Irska, kde po staletí využívali mořský mech k výrobě nápojů, chleba, pečiva a želatiny. Změníme-li kontinent, zaletíme na císařský ostrov, do Země vycházejícího Slunce, kde se mořské řasy jedí více než kdekoli jinde. Japonci mají stupnici na hodnocení mořských řas jako ministerstvo USA pro hodnocení kvality masa a mléčných výrobků. Kam s nimi? Řasy se řadí do zeleniny. Dále máme zeleninu divokou – kopřivy, sedmikrásky. Pěstovanou, která se dále dělí na kořenovou, kulatou a listovou. Mimochodem čím více je rostlina nad zemí tím je více JIN, čím více pod zemí JANG. A poslední, třetí, druh zeleniny, je zelenina mořská. Do níž patří řasy a chaluhy. Řasy můžeme koupit jak sušené, tak kvašené a nemusíme se bát je zařadit do dětského jídelníčku již od útlého věku. Pozitivní účinky 🙂 S pokročilou dobou, kdy je modernizace promítána nejen do bytového interiéru a počítačového softwaru, ale také do zemědělství, dochází k úbytku kvality zemědělské půdy. Právě zde jsou mořské řasy zárukou kvalitní stravy s dostatečným množstvím...
číst dále