Všem díky za podporu…není atom jako atom

Všem velké díky za podporu a gratulace…. Čas překvapil nejen mě, překvapující, ale skvělý,  19. místo mezi Češkami do 35 let je ještě lepší, ale co je na tom to nejlepší, že jsem 205 minut dělala naplno to, co mi baví a co miluju a tím právě běh je. Hodně lidí mi píše a ptá se, jak jsem trénovala, v jakých botách jsem běžela. A zároveň s odpovědí na tyto otázky můžu vyjádřit názor k běhu, jakým se stal. Vše toto se totiž řeší v článcích, co jíst před výkonem, co jíst po něm, jak trénovat xy měsíců na maraton, jak trénovat na čas 3:30 atd. Běh je stále více propíraný a rozebíraný jako by byl atomem, který chceme rozebrat do posledního neutronu, který se přitahuje s protonem, a oba je obalíme pěkně elektrony. Přeneseme-li to běžeckého světa, zkoumáme běh do poslední puntíku. Boty, rychlost, tréninky, strava, oblečení, hodinky, regenerace. Nazvěme tuto skladbu počty neutronů. A kde máme protony? Modernost, články, časopisy, vysoké startovné, vyšší počet závodů, tržby. Jedno se přitahuje s druhým a završuje se té tím, že běžci neutronci vyhledávají stále více článků, aby si vybrali vhodné boty podle recenze a dozvěděli se, jak mají trénovat své tělo podle toho, jak to někdo jiný napsal. A pak si kupují drahé boty, nové kompresky, platí vysoké startovné a vysoké sumy za start na závodě, na který třeba ani nemají síly. A obchodníci nabízí články, píší recenze bot, jak moc objektivní jsou, nebudu soudit, prodávají startovné a trží. Neutron s protonem, běžci s obchodníky, ucelené atomové jádro, které je zabaleno do obalu, který nese název business… A tak odpovím nyní zkráceně…trénink, strava, pitný režim, odpočinek, regenerace, cíl… V lednu a únoru jsem zařadila běh do skupiny spolu s masem. Neboli nejím, nemám ráda, nepotřebuji k životu, a tam taky běh patřil, protože mi to neběhalo, nebavilo, tak proč bych to dělala. Ale plavala jsem, jezdila na skate běžkách a občas chodila. V březnu ustoupila anémie a pomalu nastoupil běh, za měsíc naběháno 100 km, k tomu plavání, posilovna, trx. A snaha mít 1 den bez větší zátěže. Duben, objem i výkon zlepšen. 159 km, tempo 4:22 na desítce, nejdelší trénink 21km, průměrné vzdálenosti dosahují 10-14 km, mnohdy ani tu desítku nepřesáhnou. K ostatním sportům přidány inline brusle. Stravu jsem upravila až poslední den před maratonem, jinak jedla jako vždy, makrobioticky.  V sobotu jsem vyřadila zeleninu a dopoledne zařadila pár jahod. Ovoce ve svém jídelníčku nemívám moc často. K večeři jsem měla upravené tofu, rýži a...
číst dále

Grossglockner

Dala jsem to, já tam došla 🙂 Grossglockner pokořen, respekt, úcta, strach, adrenalin…. Vyšli jsme kolem 7 a vrátili se v 16.30. Bylo to náročné, ale počasí vyšlo. jen ke konci nás chytla bouřka a kroupy a mlha. Sněhu hodně, lezli jsme po skalách i ledu. Hodně lidi to vzdávalo, ale dolu snazší než nahoru. …takto vypadaly první stručně napsané sms poté, co jsme vylezly a kus slezly z 3798m…   A kdo je horolezec, či osoba, která má zmáknutou teorii horolezectví na jedničku, ať nečte, nebo nečeká nic odborného, neboť slova dále napsaná nebudou teoretická ani to nebudou odborné výrazy, z kterých byste si mohli udělat zápisky…píšu stejně tak, jako jsem se připravovala na Glocknera… přirozeně… Přirozeně znamená, že ve středu se rozhodlo, jaký bude náš cíl. Cíl zněl krásně, učili jsme se o něm už na základní škole a také na hodině německého jazyka…Grossglockner…skvělý, to bude paráda, běželo mi hlavou, ale netušila jsem nic. Ve čtvrtek jsem si sbalila podle mého nutné věci a odjela na chalupu pro další doplňky, o jídle zbytečné se rozepisovat, vše bylo připraveno, domácí chlebík, domácí sladkosti, tofu, tyčky… „Boty pořádný máš? Pojištění Alpenverein? Goráč pořádný. Batoh?“ otázky od zkušenější… JJ, boty nějaké mám (hm, měla jsem je naposledy na táboře v -nácti letech, nevadí), pojištění? Jo, nějaký mám zařízená. Batoh? Jasně, kamarád… v podstatě vše potřebné jsem měla, ale i tak, páteční návštěva Prahy mi dala příležitost podívat se do sportů na nové boty…no, takže ty nejlepší dosahují hodnoty týdenní dovolené u moře letecky bez jídla a ty levnější, má smysl investovat jakoby na půl? A má smysl investovat do bot, když nevím, zda mi hory osloví natolik, že se investice vyplatí? Bylo rozhodnuto, vezmu boty, které jsem více jak deset let neměla na noze, ale alespoň mám ponětí, kde je najdu… boty nalezeny, no, ani nejsou tak zaprášený, několik pavučinek, ale na noze sedí, takže boty mám, batoh mám, oblečení mám, nakrájet zeleninku na cestu, sbalit hodinky, foťák, úsměvy a … jedem… Jely jsme 9 hodin, zaparkovaly v 19.30, pár km od Kalsu a náš sobotní cíl byl jasný: Stüdlhütte 2.802 m, start: Lücknerhaus 1.918 m. Energií a úsměvy zásobené, natěšené, jsme vyšly a po pár metrech jsem byla opilá, ne jeden jägermeister na cestu nebyl příčinou, příčina byla v tom, co člověk vidí, v horách, na cestě, v potoku, ježíš, to je nádhera, no to je pecka, tak nějak se projevovaly první zhmotněné pocity do slov, které...
číst dále

Stříbro…pohár běžců Kladenska a Rakovnicka 2014

Tak a teď mi všichni gratulujte, že jsem dobrá … a teď na to zase rychle zapomeňte. Myslela jsem si, že tenhle pohár je jen „věc“, kterou dám do fitka mezi ostatní medaile, startovní čísla a fotky. A taky že ano, už stojí na poličce. Ale s odstupem hodin, co jsem tuto „věc“ dostala, mi dochází, že to není jenom věc. Skrývá v sobě totiž mnohem víc. I když není plná šampaňským ani ničím jiným, i přesto je plná. Plná zážitků, naběhaných a naježděných kilometrů, propoceného oblečení, lapání po dechu, ale také endorfinků a nových přátel. A především, skrývá v sobě to, že kdykoli se na tento pohár podívám, budu vědět, že v roce 2014 jsem odběhala svůj první rok, protože to byl můj první rok běhu. Tato „věc“, i když je hezká, sama o sobě neznamená nic. Neudělá mě šťastnější, nebudu o rok mladší a ani o několik vteřin rychlejší. Ale když se na ni podívám podruhé, na chvíli se zastavím a spojím si ji se všemi těmi závody, za které toto ocenění je, usměju se. A když si k těm závodům přičtu to, že nejste líní v sobotu ráno vstát, den předtím, když vaši kamarádi grilují a pijí, jít brzy spát, a v sobotu po závodě, když jste unavení, se překonat a jít se s těmi kamarády alespoň na chvíli smát, pak si k tomu úsměvu uvědomíte, že to není jen o vítězství, ale o vůli. O vůli chtít. Chtít dělat to, co Vás baví, trénovat, běhat v zimě, ve vedru, v dešti, jezdit na závody, potkávat se se stejně „chtějícími“ lidmi a společně vše prožívat. A tak vždy, když se podívám na ten pohár, budu se usmívat, cítit hrdost, ale ne na 2. místo, ale na sebe, že jsem dělala, co mě baví a že jsem se obohatila o více než xy kilometrů a několik cen. Protože to, že děláte, co vás baví je to nejvíc. Nemám ambice tento pohár obhajovat, ani se vyšvihnout o příčku výš. Dělám jen to, co mi baví. Ano, tím je i běh, ale nejen on… 🙂             Kačka   P.S.: Když děláte to, co vás baví, nemusíte mít pohár na poličce, ani medaili na krku, ani nepotřebujete slyšet, jak jste dobří. Protože, když to děláte pro sebe, pak jste šťastní prostě jen za to, že to děláte, a to nejen když dostanete ocenění, ale po celých 24 hodin, po celý měsíc nebo také po celý...
číst dále

Viděli jste běhat koně na asfaltu?

Celé ráno mám chuť…chuť nejen na snídani, tuto chuť už jsem uspokojila, ale chuť psát. Znáte to, máte na něco chuť, ale co si dát? Přátelé opravdu pomáhají, mně také dnes pomohl kamarád, když se mi zeptal : „ahoj Kačí, potřebuju poradit… kamarádka chce botky na běhání, na asfalt a cena tak do dvou tisíc, máš nějaký typ jakožto odbornice na běh?“ A je to tam, chuť začíná postupovat do další stadia…pomalu se uspokojují psací pohárky… „Rady se jen tak nedávají, ale že jsi to ty (a teď i vy, co čtete), ať jde do sportu, nekupuje si hned „minimalist“, a prostě zkouší, co jí padne, ale pozor asfalt bolí.“ Přichází mi odkaz na adidasky…k těm mám citový vztah, mé první běžecké botičky, první běžecké oblečení, s tím spojené první naběhané kilometry a doteďka botičky slouží pro ne zrovna pohodlné a čisté závodění…tudíž odpovídá „ adidasky jsou dobrýýýýý, na ty nedám dopustit, ale řekni kamarádce, že pokud začíná, nahradit boost za klasiku“ „děkuju, už to neřeš, nechci Tě zase moc zatěžovat, řeknu jí, ať se poradí v obchodě…“ píše kamarád To mám nechat chuťové pohárky nasycená na půl?!!!…kdepak…pokračuji „No ono to je prostě složitý, proto nerada radím po fcb. Musíš vědět, jaký máš typ nohy, zda máš nějaké výchylky oproti „normálu“, chtělo by vidět, jak běhá, jakou má techniku, jak rychle běhá, zda chce hubnout, nebo závodit, v jaké běhá tepové úrovni – souvislost s rychlostí“….“Stačí“, píše kamarád… Aha, no dobře, ještě chvilkuuuu, vydrž kámo…. „Ne, tohle jí ale opravdu přepošli, protože vyhodit dvojku za špatné boty je drahá sranda“, pokračuji neodbytně dále a zasycuji chuťové pohárky psaní…. „No ona si běhá jen pro sebe, nechce závodit, spíš shodit, ale začala v normálních botách a teď ji při běhání bolí noha, tak si chce koupit něco, co bude k noze trošku šetrnější při běhu….“ „No vidíš, a jsme u toho, záleží také, kde noha bolí atd. ale hele, hlavně neuspěchat výběr, jakmile blbě vybereš, těžko to jde vrátit (stejné jak s jídlem, špatně vyberete, sníte, následky, jídlo, špatné trávení, špatný pocit a už si jedete na špatnosti a těžko vrátit)…lidi mají rádi, asics, já třeba ne, necítím se v nich dobře, ať zkouší a vnímá, v dnešní době máš většinu bot na vysoké úrovni. Ale za dvojku je to pro její cíl běhu příliš“…“No ona chce, aby byly hodně pohodlné a nehrozilo jí, že z toho bude mít nějaký zdravotní problémy“… „hm hm, pak opravdu klasika, odpružené, asfalt Tě...
číst dále