Flus, flus flus

Jsme vychováni v době, kdy peníze mají přednost před našimi sny, kdy je normální trávit v práci 8 a více hodin denně proto, že to je normální, dělá to tak většina lidí, jsme tak vychováni, takže co? Buďme normální a makejme. Od pondělí se těšíme na víkend, místo toho, abychom se těšili, že vydáme naši energii do správných činností a těšili se na každý další den. Ale vydáme energii na činnost, která nám měsíčně přinese mzdu, kterou uspokojujeme na potřeby fixní (nájem, hypotéka, strava) a dále na uspokojení potřeb, které nejsou uspokojeny při činnosti, kterou děláme od pondělí do pátku (nákup, kupění materiálu, alkohol). Uspokojujeme vnitřní nespokojenosti. Den co den chodíme do práce, den co den se nám těžko vstává, jsme unaveni, o víkend jdeme na pivo, možná na dvě, možná do dvou. V neděli večer myslíme na to, že zítra jdeme zase do té práce. Představili jste si, že by to tak nebylo? Že byste se od pátku těšili na pondělí? Nebo ještě lépe, že byste se v pondělí těšili na úterý a v úterý na středu a ve středu na… anebo nejlépe, že byste prostě jen žili a každý okamžik by vás naplňoval, že byste žili přítomností, neřešili, že vás včera někdo naštval a že zítra je práce a že to bude dlouhý den? Je prima, že včera to byl skvělý den a celý den žijete ve vzpomínkách a v těšení se na zítra, kdy máte jít na divadelní představení s jedinečným doprovodem, a tak se vám do toho prolínají myšlenky na zítra. A co dnešek? Dneska nežijete? Zkusme to jinak. Zkusme si uvědomit, co nám dělá radost, kdy jsme šťastni, vnitřně šťastni. Ano, máme radost, když si koupíme krásné džíny, novou kabelku, nebo nové autíčko na ovládání, ale jak dlouho štěstí trvá? Do rána než půjdeme do práce nebo večera, než půjdeme spát s myšlenkami na zítřejší práci? Den co den potkávám řadu lidí z různých oborů, a to jak face to face, tak virtuálně. Komunikuji s lidmi v práci, ve fitku, při běhu, na fcb, po telefonu, při učení, v obchodě, když cestuju… když nekomunikuji, pozoruji. „Práce, 8,5hodiny a déle, hypotéka, musím, kariéra, dokážu to, dovolená, nemůžu, nemám peníze, šetříme, půjčka, druhé dítě je luxus, no zase mi nepřidali, stále spousta tabulek, jsem unavený, stále marodím, bolí mi hlava, zítra ne, šéf mi zase naštval, ten kolega je nemožný, ježiš ta firma má ale nápad, máme poradu, promiň, to nestihnu…“ pozoruji lidi z kaváren, na letištích, na ulici,...
číst dále

Cestování, oči dokořán – Srí Lanka

Cestování přináší nové zážitky, nová místa, spoustu fotek a videí. Můžeme se dívat zpětně na místa, kde jsme byli, pouštět si videa, vzpomínat na historky, jak jsme například skončili na policejní stanici, jak jsme usnuli ve vlaku, v autobuse, v tuk tuku, jak jsme měli boty smradlavé, že i syrečky by byly hodně slabá konkurence a také můžeme obdivovat, jaké krásné památky jsme navštívili. Záleží na každém, co je pro něj to nejvíc. Ale kolikrát za rok sednete k fotkám, k videím a koukáte se na to, co bylo? Ano, po návratu z dovolené ukazujete místa, zvířátka svým blízkým, povídáte zážitky, ale pak to končí. Tím „to“ je myšlena dovolená, protože nové začíná. Je to přirozený vývoj, nemůžete být tady a žít tam. Nemůžete být tady a zažívat to, co tam. Ale můžete mít fotky v rámečkách, mnohdy v nich najdete vhodnou fotku, kterou darujete druhému, protože to má nějaký smysl. A zážitky? Ty jsou nepřenosné, ty máte sami v sobě, sami si na ně vytváříte názor, vyvolávají ve vás emoce, ať kladné či záporné, hlavně, že silné. Cestování nám dává jednu věc, která je trvalá a je tam i tady a nekončí, ale trvá. Je to pocit. Pocit uvědomění si. Cestování je totiž úžasné v tom, že nám dává možnost otevřít oči a vidíme nejen místní památky a osoby a moře a hory. Ale vidíme také to, co máme doma a co běžně nevidíme, protože to máme neustále na očích. Je to domov. Lze si pod ním představit cokoli, věci, lidi, podnebí, barvy, dopravní prostředky, stravu, zvířata, stromy, ale hlavně ten pocit, že víte, kde ten domov je. Původně jsem chtěla psát o Srí Lance, o tom, jací úžasní lidé tam žijí, jak vás příroda každý den posouvá do jiné země, i když jste stále na stejném ostrově, ale v tomto případě fotky dplněné slovy řeknou více…. A tak obecné shrnutí ke Srí Lance. Za 8 pobytových dnů můžete projet téměř celý ostrov místními dopravními prostředky, vlak, autobusy, tuk tuk, taxi. Můžete vidět nepřeberné množství památek, které jsou dokonalé, buddhismus na vás dýchá téměř ze všech koutů, také ho vyznává 78% obyvatel a i já s ním v mnohém souzním.V Kandy naleznete muzeum buddhismu s Buddhy z celého světa a mimochodem, v památkách platí jedno, boty dolů, šátky nahoru a kšiltovky, taky dolů. Každý den máte možnost vidět jinou krajinu a žasnete, pokud zrovna nespíte. Spát v místních autobusech, vlaku, tuk tuku, taxiku, nic nebyl problém. Ani v noci v posteli, která nebyla mnohdy nejčistší a nejsušší....
číst dále

Co Tě nezabije…

                    Kačka,...
číst dále

Myslíme moc či málo

            Kačka,...
číst dále

Být svůj

                Kačka,...
číst dále

Nečekejme

                Kačka,...
číst dále

1. stránka z celkem 3123